„Výrobky OKG podporují tělo při návratu do rovnováhy a harmonie, která byla narušena. A to je zároveň hlavní myšlenka Tradiční čínské medicíny, ze které vycházíme při výrobě a vývoji výrobků OKG.“
Zatímco klasická medicína se snaží odstranit nemoc, často velmi silnými umělými prostředky, čínská medicína usiluje o obnovu a posílení zdraví. To je jeden z klíčových rozdílů mezi klasickou a čínskou medicínou. Je dobré si uvědomit, že tyto dva přístupy neznamenají totéž, naopak jsou do jisté míry svými protiklady. TČM je ucelený systém nástrojů a postupů vyvinutých a prováděných za účelem obnovení a upevnění zdraví. Přestože vědecká podstata čínské medicíny je často západními vědci diskutována, nikdo jí nemůže upřít velkou terapeutickou účinnost.
„Zatímco klasická medicína se snaží odstranit nemoc, často velmi silnými umělými prostředky, čínská medicína usiluje o obnovu a posílení zdraví.“
Tato soustava léčebných metod má neuvěřitelnou tradici. Vznikala během posledních 5000 let a většina léčebných receptur a metod se používá v téměř nezměněné podobě dodnes. Nelze zjistit, kdy přesně Číňané začali používat bylinářskou medicínu. Historické záznamy začínají odkazem na Shena Nonga, který žil před asi 4700 lety. Podle legendy Shen Nong učil lidi, jak obdělávat pole a pěstovat plodiny. Vyzkoušel na sobě také mnoho druhů bylinných léčiv a pokoušel se pochopit podstatu účinku každé léčivé byliny. Podle legendy se pokusil otrávit více než 70 krát, ale vždy se jinými bylinami vyléčil. Pak učil lidi, jak různé léčivé byliny používat. Sestavil herbář, který obsahuje 365 léčivých přípravků především z bylin, ale také z minerálů a zvířecích produktů. Dalším významným jménem a zakladatelem TČM je Huang Di – Žlutý císař, který žil asi kolem roku 2500 př. n. l. „Kniha vnitřního lékařství“, kterou napsal, je považována za klíčový pramen pro studium čínské medicíny. Doplnil bylinné léčivé preparáty o další terapeutické metody o techniky jako akupunktura, moxování, cvičení, masáže, dietní principy.
Vládci Číny vždy podporovali rozvoj medicíny. Lékaři tak celou dobu vždy měli veškerý „komfort“ pro svou práci a její rozvíjení. S tak dokonalými podmínkami se dá soudit, že pokud se alespoň trochu snažili, museli za tak dlouhou dobu objevit něco zajímavého…
Mimochodem: O úspěšnosti TČM svědčí i fakt, že čínští lékaři se dožívali vysokého věku ve skvělém zdraví i přesto, že pečovali přímo o samotného císaře, kterýžto dokázal na tehdejší dobu adekvátně ocenit úspěchy i neúspěchy svých poddaných. Zřejmě největšího rozmachu dosáhla TČM v čínské historii během dynastie Tang (617 – 906). Císařský dvůr požádal významné lékaře a léčitele v celém císařství, aby přispěli svými znalostmi a zpracovali novou lékařskou knihu. Tu pak vydalo společně více než 20 vydavatelů z čínského císařského dvora. Tato kniha z let 657 až 659 obsahovala popis 884 léčiv. Později téměř každá dynastie vydávala nová vydání lékařských knih. První císař dynastie Tang založil první školu bylinářské medicíny v Číně v roce 629. Pro srovnání: V Číně začala státní výuka medicíny rokem 443 a roku 642 byla zřízena Velká lékařská škola. V té době u nás fungovalo kmenové zřízení a vznikala Sámova říše, Velkomoravská říše započala svou existenci až o dvě stě let později…
„V Číně začala státní výuka medicíny rokem 443 a roku 642 byla zřízena Velká lékařská škola. V té době u nás fungovalo kmenové zřízení a vznikala Sámova říše, Velkomoravská říše započala svou existenci až o dvě stě let později…“
Stejně jako na Západě, kde léčbu často vykonávali kněží nebo šamani, byla ranná čínská medicína také blízce spojena s náboženstvím – v tomto případě s taoismem. Tato stará filozofie se zaměřuje na dosažení blahobytu, dlouhověkosti a dokonce nesmrtelnosti v souladu s přírodou. Taoisté věřili v duální podstatu všech věcí a dali vzniknout „Modelu pěti základních elementů“.
Je až s podivem, že celá složitá stavba čínské medicíny se dá shrnout do několika základních pouček, z nichž nejdůležitějšími pilíři jsou učení o jinu a jangu a Pěti prvcích! TČM používá principy jin a jang a teorii pěti prvků pro vysvětlení každého onemocnění. Je ale třeba nenechat se zmást zdánlivou jednoduchostí. Čínská medicína je velice komplexní, ale velice složitá a obtížná, zvlášť pro „evropské vnímání“ diametrálně odlišné od čínského.
Je třeba vědět, že TČM byla svébytná tisíce let. V průběhu této doby se přirozeně vyvíjela, objevovaly se nové přístupy a náhledy, mění se způsoby její realizace, nicméně podstata (přístupy, principy a metody) zůstává zachována od dávnověku až do našich časů beze změn. Čínská medicína dneška se tedy od té tradiční v mnohém liší, nicméně její grunt zůstal zachován i přes vlivy moderní civilizace. Stejně nedotčena zůstala i její schopnost léčit, nikoli jako léčitelství, ale jako komplexní léčebný systém, kterým už téměř 5000 let je. Tisíce let praktické bylinářské čínské medicíny nezůstaly zapomenuty a stále více současných lékařů, léčitelů a bylinářů objevuje její význam.
„Tisíce let praktické bylinářské čínské medicíny nezůstaly zapomenuty a stále více současných lékařů, léčitelů a bylinářů objevuje její význam.“